Mezi běžné materiály pro jednorázové plastové kelímky patří polypropylen (PP), polykarbonát (PC), polyethylentereftalát (PET), polystyren (PS) a kyselina polymléčná (PLA).

Podle kódů pro recyklaci plastů se tepelná odolnost mezi materiály výrazně liší: PP (kód 5) vydrží teploty až 120 stupňů, zatímco PET (kód 1) je odolný vůči teplu-do 65 stupňů; PS (kód 6) je odolný vůči teplu i chladu, ale není bezpečný pro mikrovlnné trouby-. Pevnost v tlaku se také liší podle materiálu; tradiční plastové kelímky (jako jsou kelímky vyrobené z PP, PS nebo PET) mají pevnost v tlaku v rozmezí od 26 N do 975 N, zatímco kelímky z PLA se pohybují v rozmezí od 26 N do 151 N. Pokud jde o tepelnou izolaci, papírové kelímky na jedno použití obecně překonávají jednorázové plastové kelímky; vlnité a dvojité{13}}duté papírové kelímky nabízejí nejlepší izolaci, přičemž povrchové teploty se liší o více než 20 stupňů ve srovnání se standardními plastovými kelímky s PE-podšívkou.

Některé jednorázové kelímky uváděné na trh jako „rozložitelné“ se nepodařilo plně rozložit-a v testech simulujících podmínky průmyslového kompostování vykazují míru rozpadu 0 %-, protože obsahují -nerozložitelný PP plast. Testy naznačují, že po dvou hodinách ponoření do vroucí vody nebyla ve vzorcích kelímku PS, PET nebo PLA detekována žádná migrace mikroplastů. Některé nestandardní produkty představují riziko, pokud jde o nadměrné množství škodlivých látek; například v určitých produktech byla zjištěna nadměrná rezidua 3-chlor-1,2-propandiolu klasifikovaného jako látka skupiny 2B „možná karcinogenní pro člověka“ Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC).

Plastové kelímky musí vyhovovat normám, jako je *Národní norma pro bezpečnost potravin pro plastové materiály a předměty určené pro styk s potravinami* (GB 4806.7) a *Plastové kelímky na pití* (QB/T 4049); Mezi běžné oblasti-nedodržování patří integrita těsnění a odolnost proti nárazu.